3. Kam se můžu obrátit? 

Péče o duševní zdraví v ČR má několik rovin. Začněme kvalifikací odborníků ("kdo")

• Psychiatr je vystudovaný doktor medicíny, který určuje hrubou diagnózu a léčí zejména psychofarmaky (léky ovlivňující duševní stav)

• Psycholog je absolvent oboru psychologie (nejčastěji magistr), který je obeznámen se širokou paletou psychologických testů a ovládá základní psychologické poradenství

• Psychoterapeutem se pak může stát psychiatr nebo psycholog, který kromě svého VŠ studia absolvuje státem certifikovaný, dlouhodobý (4-7 let) psychoterapeutický výcvik.

• Klinický psycholog je psycholog, nejčastěji už i s výcvikem, který je atestován v rámci zdravotnictví (jeho služby proplácí pojišťovna).

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Další rovina je institucionální ("kde")

• Nejdostupnější jsou asi internetové poradny, linky důvěry nebo tematické weby / diskuzní fóra. Existuje např. krizová linka pro dospělé (nonstop a zdarma) 116 123, Linka duševní tísně (pro celou populaci, nonstop) 476 701 444, Linka bezpečí (pro děti a studenty do 25 let včetně, nonstop) 116 111.

• Možná nedaleko Vašeho bydliště funguje tzv. svépomocná skupina zaměřená na nějakou životní situaci (např. maminky na mateřské, pozůstalí apod.), nebo na nějaký problém (např. Anonymní Alkoholici, Emoční jedlíci apod). Některé tyto skupiny se setkávají za účasti psychologa, jiné bez něj.

• Další možností jsou specializované psychologické poradny (třeba manželská a rodinná, pro oběti násilí, pro nadané děti a jejich rodiče apod.)

• Existují také tzv. komunity - dlouhodobé pobytové skupiny (v řádu měsíců), většinou mimo měst, zaměřené na konkrétní problém nebo diagnózu (třeba závislosti, hraniční a jiné poruchy osobnosti a další)

• Klíčovými jsou samozřejmě zdravotnická zařízení​

  • Psychiatrické nemocnice (dříve "léčebny")

  • Standardní nemocnice a jejich oddělení psychiatrie, psychologie nebo sexuologie 

  • Nonstop krizová centra (příklad v Brně)

• Nejrozšířenějšími jsou pak asi samostatné praxe jednotlivých odborníků. Psychiatři a kliničtí psychologové mají své ambulance, nestátní psychoterapeuti mají své soukromé praxe. Seznam většiny z nich, podle místa výkonu, najdete na serveru ZnamyLekar.cz​

​

Třetí rovinou by mohlo být, "jak" probíhá péče o duševní zdraví. To na začátku nemusíte vědět, protože kamkoliv se obrátíte, pravděpodobně narazíte na psychoterapeuta a ten navrhne nejvhodnější postup a vše Vám vysvětlí. Nicméně pro zajímavost:

• na začátku je indivuální psychohygiena - tedy to, jak o sebe pečujete Vy sám / sama. Třeba zanedbávání spánku, přetěžování se v práci, nechávání si svých problémů pro sebe apod. zvyšuje riziko psychických i fyzických potíží. Naproti tomu třeba kontakt s přírodou prokazatelně snižuje stres  - měřitelný efekt mají již kytky v kanceláři nebo dokonce pozadí ve windows. A takový pravidelný fyzický pohyb je jedním z vůbec nejúčinnějších preventivních i léčebných faktorů (3x45 minut cvičení týdně má efekt srovnatelný s běžnými antidepresivy nebo psychoterapii).

• Další úrovní je psychologické poradenství a/nebo psychoterapie (o obojím se dočtete v jiných dílech tohoto seriálu (např. 1. Co je psychoterapie?, 4. Jaké druhy psychoterapie známe? a 5. Jak probíhá psychoterapie?")​​.​​

• Pak jsou tu psychofarmaka. V případě nouze je může předepisovat i obvodní lékař, nicméně psychiatr ví mnohem víc o duševních poruchách i medikaci. Jejich účelem je zmírnění akutního utrpení a zlepšení efektivity psychoterapie, na kterou by člověk měl během léčby docházet. Psychofarmaka jsou občas vnímána s obavami. Zde je potřeba si uvědomit, že všechny prošly náročným testováním bezpečnosti a efektivity a při správné indikaci jejich přínos značně převažuje nad vedlejšími účinky ("umožňují tělu oddechnout si"). Také je důležité, že nejde o volbu buď / anebo, ale že se dá léčba individuálně přizpůsobit kvalitou i kvantitou. Rozšířený je i názor, že lidé léky nadužívají - nicméně podle nedávné studie, za posledních 12 měsíců v ČR užívalo antidepresiva jen cca 5% lidí (průměr v EU je 7%, v mé praxi cca 20%). 

• V akutní fázi nějaké psychické nemoci (třeba mánie) se může stát, že navzdory lékům a několika hodinám terapie týdně je člověk i jeho okolí stále v přílišném stresu. V takovém případě je možné nastoupit do tzv. denního stacionáře. To znamená, že klient několik týdnů dochází do zdravotnického zařízení na intenzivní psychoterapeutický program, vždy od rána do odpoledne, a pak se vrací domů. Denní stacionář můžou využít jak dospělí, tak senioři nebo i adolescenti. 

• Navzdory uvedeným možnostem psychologické a psychiatrické péče každý rok přibližně 1400 lidí v ČR zemře vlastní rukou (celosvětově je to pak 800 000 lidí ročně, což je dva krát víc než kolik jich podlehne malárii). Pokud se někdo pokusí o sebevraždu, zažívá úpornou nekončící úzkost nebo už neví, co je reálné a co ne, měl by definitivně vyhledat lékařskou pomoc. Většinou je nutná hospitalizace (jedná se přibližně o 0,6% populace ČR ročně). Většina z těchto hospitalizací je dobrovolná (ve smyslu "i když nechci, vím, že to potřebuji"). Jen v desetině případů pacient na místě nepodepíše souhlas. V tom případě může hospitalizace proběhnout výhradně tehdy, pokud je člověk závažnou a bezprostřední hrozbou pro sebe nebo okolí, a každý případ musí v rámci několika dnů schválit soud.

• Běžnou hospitalizaci v rámci 10-20 dní klienti zpětně nejčastěji hodnotí slovy "bylo to dobré". Někdy proto, že přerušili koloběh utrpení a oddechli si, jindy je zaujmou některé z mnoha aktivit (arteterapie, canisterapie apod.) a někdy poprvé v životě zažijí, že se svým utrpením nejsou sami a naučí se jej lépe zvládat. Rozhodnutí vyhledat pomoc je vždy náročné, ale bývá osvobozující a může zachránit život - duševný i fyzický.