7. Jaká jsou moje práva v psychoterapii? 

Ať již přijímáte psychoterapii ve zdravotnictví jako pacient nebo jste klientem v soukromé terapeutické péči (tedy např. u mne), máte svá práva. Dotyčný odborník Vás o nich musí informovat a respektovat je. 

​

Psychologická péče ve zdravotnicví

Kliničtí psychologové jsou vázáni etickým kodexem AKP ČR a také Zákonem o zdravotních službách (372/2011 Sb). Kompletní seznam práv pacienta i s komentáři najdete na webu Ministerstva zdravotnictví ČR. Z těch nejdůležitějších jsou to třeba (vždy s jistým omezením):

• právo vybrat si zdravotnické zařízení, pojišťovnu a lékaře

• právo odmítnout zdravotnický výkon

• právo na informace (a právo nebýt informován)

• právo na soukromí

​

Státem proplácená péče o duševní zdraví má často výbornou kvalitu. Bohužel na sto tisíc lidí v ČR připadá jen 8 klinických psychologů, podle Světové zdravotnické organizace by jich mělo být 26 (pro zajímavost, v USA to je kolem 30, v Rakousku 80, zdaleka nejvíc pak v Argentině). Výsledkem je, že čekací lhůty se u nás pohybují kolem 4-6 měsíců a následně ještě není jisté, že mezi sezeními nebudou příliš dlouhé intervaly.

​

Psychologická péče mimo zdravotnictví

​

Většina psychologické péče v EU (a stejně tak v Česku) probíhá v soukromém sektoru. Ministerství zdravotnictví ČR to uznává a schvaluje provádění psychoterapie v soukromém sektoru. Bohužel zatím nemáme jednotný zákon o psychoterapii, a pro veřejnost je tím pádem problém rozlišovat kvalitu poskytovaných služeb.

​

Za tímto účelem vznikla profesní organizace psychoterapeutů (Česká Asociace pro Psychoterapii - ČAP), která udržuje seznam terapeutů, kteří splňují všechna potřebná kritéria. Žádost o registraci je ale dobrovolná, takže i odborníci, kteří na něm ještě v současnosti nejsou, můžou kritériá splňovat. Konkrétně se jedná o:

1. VŠ titul z oboru relevantního pro psychoterapii (psychologie, medicína apod.)

2. Psychoterapeutický výcvik který trvá min. 5 let, a obsahuje teorii, praxi, supervize, sebezkušenost, vlastní individuální terapii, v délce dohromady min. 700 hodin (v mém případě třeba 1650 hodin).

3. Supervize (pravidelná konzultace vlastní praxe za účelem rozvoje psychoterapeutických dovedností)

4. Kontinuální vzdělávání (mimo samostudia, tedy konference, přednášky apod., 30+ hodin ročně)

5. Dodržování Etického kodexu ČAP, resp. Etického kodexu psychologické profese. Dohromady se jedná o 25 stran, namátkově z obsahu:

   • psycholog vykonává pouze činnost, na kterou má kompetenci a oprávnění

   • vyhýbá se vícečetným vztahům (např. protislužbám, vyšetření svých známých, samozřejmě je zakázán jakýkoliv sexuální kontakt mezi terapeutem a klientem)

   • dodržuje mlčenlivost, a to i po skončení spolupráce s klientem

     • Mlčenlivost psychoterapeuta mimo zdravotnictví není podmíněna zákonem, ale etickým kodexem jeho profese a příslušností k odborné organizaci, příp. smlouvou s klientem. Proto někteří terapeuti nabízí klientům na podpis smlouvu (vycházející z občanského zákoníku), ve které jsou definovány podmínky setkávání. Taková smlouva včetně GDPR informací může mít i několik stran, využívá se proto spíš souhlas v elektronické formě.

   • psycholog používá jen kvalitní psychodiagnostické metody - tedy takové, které mají známé a akceptovatelné psychometrické parametry, a chrání je před znehodnocením (např. je nezveřejňuje)

   • ​